Vorsicht, Kinder!!!

Bohužel, nepatřím k těm, kteří se mohou ušišlat a uňuňat jen co vidí nějakého člověčího tvora mladšího šesti let. Ovšem zase na druhou stranu, děti mám docela ráda, obzvlášť ty, které už dosáhly věku dvou a půl let a už je s nimi poměrně velká zábava.
Dnes ale ve Frankfurtu snad vyhlásili nějaký Kindertag, nebo nevím, protože děti byly zkrátka všude. Ale jaké děti - děti správně frankfurtské! Čili maminka blondýnka a dítě černoušek, maminka černoška, tatínek echtovní Němec a dva malí mulátci, babička Turkyně, maminka Turkyně, dítě Turčátko, tatínek černoch a s ním dva malí černoušci, maminka Arabka, tatínek Arab a tři malí arábci, dokonce celou černoušskovsko-arabsko-asijskou třídu (nebylo tam jediné světlé dítě) i s panem učitelem černochem jsem potkala.
A řeknu vám, tyhle "barevné" děti jsou tak roztomilé! Ne že by naše blonďaté děti roztomilé nebyly, ale zkrátka a dobře na děťátko s africkým "hintergrundem" to nemá...
......
Ovšem jen do chvíle, než se ty děti začnou verbálně i neverbálně projevovat. To se mé preference rázem mění a modrooký bloňďáček, který neřve MAMÁ, MAMÁ, MAMÁ s arabskou hrdelností, je rázem mým favoritem. Jako řeknu vám - po dnešku mi vůbec není jasný, jak je možné, že ty Arabky (černošky, Turkyně) vychovávají tolik ARABSKÝCH (černošskýck, tureckých) dětí a přitom zůstanou psychicky v pořádku. Takovou intenzitu různého řvaní, ječení, brečení spojeného s lezením pod sedačku v autobuse, lezení do bedny s banány v Aldi, pobíhání v nákupním vozíku, rvaní se s dalšími dvěma sourozenci jsem snad ještě nikdy neviděla.
A mějte na paměti, že se řve a brečí v arabštině a pod sedačku se leze s arabským temperamentem!

Hm, možná, že záhada psychického zdraví arabských žen tkví v tom, že to řeší s typickou jižanskou laxností (nám středoevropanům navzdory!) a ten jejich šátek na hlavě (respektive několik vrstev šátků) nejspíš tlumí intenzitu vřískotu dítěte natolik, že do jejich zvukovodů už se dostane jen zvuk o intenzitě vřískotu dítěte středoevropského. Jak to ale dělají černošky (anebo i docela obyčejné blondýny), jejichž černošské děti řvou neméně intenzivně, mi ale není zcale jasné. Tam už asi nezbývá nic než ta laxnost.

Penthouse in dem (katholischen) Haus

Tentokrát jen krátce a nebojte, i přes ten název je tento článek přístupný mládeži pod 18.

Jednoho krásného dne se nám na koleji na chodbě objevily různé věci. U dveří do koupelny dvě prázdné flašky od šampónu a u dveří na pánské záchody se povalovalo něco časopisu podobného. Blíže jsem to nezkoumala a doufala, že to někdo (nejlépe původní majitel) brzy uklidí. Když jsem se pak po tělocviku vrátila a chtěla si dát sprchu, jaké bylo mé překvapení. Ony věci se přesunuly do koupelny na kraj umyvadla a, jak nadpis článku napovídá, z té věci "časopisu podobné" se vyklubal skutečně pánský magazín Penthouse.

Jako nechci se nikoho dotknout, ale kluci, fakt vám stojí za to vyhazovat pět éček (kolik to stojí u nás netuším) za takový plátek, kde nejchytlavějším titulkem má být "HEISSE WASSERSPIELE IM DUET" a pak to ještě nechat povalovat v koupelně (nebo že by vzhledem k tématu byla koupelna zvolena záměrně?) ? :-D

A taky by mě zajímalo, kde se to tu vzalo. Na chodbě tu se mnou sice bydlí pět kluků, ale z toho tři jsou arabští muslimové (a ti mají přeci radši ženy zahalené, že?!), jeden kluk se tu téměř nevyskytuje a ten pátý je takový podivný Němec, který by si to kdyžtak nechal pro sebe a nedělil se s ostatními... tak nevím. Nebo že by nás tu tím sponzorovalo vedení naší katolické koleje? Pokud ano, tak se těším, až tu zanechají něco, co bude zajímavé prozměnu pro dámskou část obyvatel. :-)