A tak byl květen, léto za dveřmi a já neměla žádné plány na prázdniny. Zůstat sedět tři měsíce v rozpálené Praze je trochu jako noční můra, a tak mě napadlo, že bych se mohla zase po čase dojet podívat do Německa. Napsala jsem svým známým z Frankfurtu a Münsteru, zajistila si u nich nocleh, koupila u Deutsche Bahn jízdenky (jízda Frankfurt-Münster je stejně drahá jako Münster-Praha, i když je o 600km kratší...) a mohla jsem vyrazit.
Nejdříve mi na hlaváku zbylo před odjezdem trochu času, a tak jsem se rozhodla, že navštívím kdysi legendární Fantovu kavárnu. Nevím, jestli jste tam někdy byli, ale chcete-li se přenést do poválečných časů, vřele doporučuji. Je tam cítit zašlá sláva Rakouska-Uherska a první republiky, obsluhuje vychrtlá servírka s divým pohledem a neslyšitelným hlasem, nápoje se rozlévají do skleniček od hořčice a v pozadí se z magneťku linou klavírní skladby.
A když se tak pěkně melancholicky naladíte, tak pak přijede DeutscheBahn Bus, z kterého vyběhne stevardka Gerda (nevím, jestli se tak jmenovala, ale rozhodně tak vypadala), je enormně nepříjemná a akurátní, pak na hranicích začne pršet a vy si začnete říkat: Majn Gott, kam to jenom jedu! Navíc při přestupu v Norimberku jsem si jenom potvrdila, že tamnější nádraží pro mě zůstane asi navždy prokleté, protože najít správné nástupiště mi trvalo zase o pěkných pár minut a pár různých eskalátorů déle, než je zdrávo.
No ale pak jsem nastoupila do svého ICEčka a začalo mi být jasné, proč mám tuhle zemi ráda.
Protože když má vlak i jen pět minut zpoždění, tak se vám omluví za způsobené nepříjemnosti.
Protože jim fungují jezdící pásy na kufry u schodiště.
Protože když si kýchnete, tak vám i úplně neznámí lidé řeknou Gesundheit.
Protože vás průvodčí o lístek poprosí a pak vám poděkuje.
Když jsem pak vystoupila ve FFM, bylo těch důvodů zase více:
Protože mají v obchodech hezčí oblečení a navíc zlevněné o 70% (že žijí v domnění, že moje VISA je nutně kreditka, a tak ji nechtějí brát je jiná story...).
Protože mají na ulicích spoustu muzikantů, kteří umějí fakt něco zahrát.
Protože mají na univerzitě vodopád.
Protože mám vstup do botanické zahrady zdarma, protože jsem z Prahy.
Jasně, jsou i věci naprosto iritující: každý druhý Frankurťan je magor (jako fakt, pro studentku psychologie je pozorování zdejších opravdu přínosné), záchodky na univerzitě jsou eckelhaft (asi jako u nás před x lety na benzinkách) a jedna cesta S-Bahnem vás vyjde na 4 Eura.
Tím se ale dostávám k tomu, proč mám ráda Araby. Protože sice vás každou chvíli nějaký na ulici osloví (jeden podle mé jediné věty v němčině ihned podle akcentu poznal, žejsem z Čech a začal na mě vybalovat slova typu "miláček") nebo na vás troubí, což je lehce otravné, ale když něco potřebujete, tak vám pomohou. Při cestě S-Bahnem, kdy jsem potřebovala rozměnit, abych si mohla koupit jízdenku v automatu, mě dva Arabové zachránili tím, že ač neměli na rozměnění, tak po kapsách dali dohromady oněch potřebných 4, 10 Eura, které mi jen tak věnovali, abych ten vlak stihla a měla jízdenku.
Nevím, jak moc zbídačeně bych musela vypadat u nás, aby mi někdo (a s úsměvem) věnoval jentak stovku.
