Sice jsem už skoro týden doma, ale přeci jen vám dlužím ještě poslední příspěvek.
Poslední týden ve Frankfurtu jsem se snažila dohnat to, co jsem předtím nestihla. Žila jsem tedy kulturně. Byla jsem ve Städelu (jedno z nejvýznamnějších galerií v Německu), v muzeu užitého umění (doporučuji!), v Liebighausu (taky velmi významné muzeum, zaměřené na středověké sochy, což mě sice moc nebere, ale měla jsem to zdarma, tak proč nejít), dvakrát jsem navštívila botanickou zahradu a dojela jsem s kamarádkami do St. Goarshausenu, kde se nachází slavná skála Loreley, o které básnil mj. Heinrich Heine. Na skálu jsme si bohužel nesáhly, protože díky vytahování potopené lodi byla přístupová cesta k ní zablokovaná, jiná cesta k ní byla 6km dlouhá a jako stopařky jsme neuspěly. No škoda.
Taky jsem prodávala kolo. Na inzerát na facebooku nikdo nereagoval, tak jsem se rozhodla, že ho prodám do zastávárny (mou myšlenkou bylo: "od Turka jsem koupila, Turkovi prodám"), ale ti Turkové vás převezou prostě vždycky. Když jsem tam s tím dojela, tak Turek protočil přední kolo, protočil zadní kolo, řekl, že to má dvě osmičky a že to kolo nechce. Přísahám, že jestli jsem si na něco na tom kole nemohla stěžovat, tak to byly osmičky. A tehle Turek od okurek mi najednou bude tvrdit, že to má osmy dokonce dvě. No a tak mi zklaplo a kolo jsem pokorně věnovala na dobročinné účely Ericovi. A jen jsem kolo odvezla do Bad Vilbelu, tak se mi ozval zájemce, ať mu pošlu fotku kola... No jo no, řečeno s klasikem, shit happens.
Poslední víkend jsem také viděla zajímavou věc, respektive osobu, a sice lovce holubů. Prostě u popelnic stál chlápek se sítí (vypadalo to, jak rybářský podběrák), holubům sypal zrní a ve vhodnou chvíli na hejno nahodil ten "podběrák". Jestli ty holuby pak jedl, nebo co s nima dělal, nevím, ale celkem mi to vyrazilo dech.
A pak v pondělí přijeli moji rodiče a srandě byl konec, neboť bydleli u mě na koleji v mém pokoji, tatínek svým chrápáním vyhnal i souseda Palestince z pokoje a já jsem se té noci taky zrovna nevyspala.
A jak jinak hodnotím svůj pobyt ve Frankurtu?
Bylo to fajn. Sice to nebyl letní semestr a nebyl to můj milovaný Münster, ale i tak jsem potkala spoustu milých lidí, poznala spoustu pěkných míst, naučila jsem se vařit pastu carbonara, vylepšila němčinu a nezapomněla angličtinu a uvěřila tomu, že Frankfurt je nejmultikulturnější město Německa, je tam neuvěřitelný mix národů, ras, řečí, kousek od mé koleje byl katolický kostel, evangelický kostel, pravoslavný kostel i mešita, prostě takový malý Babylon. Nemůžu říct, že se mi to nelíbilo a nemůžu říct, že nejsem ráda, že v Praze to ještě takhle multi-kulti není.
Zkrátka a dobře, byla to super zkušenost a kdo můžete, tak jeďte taky!
Mějtě se všichni pěkně a piště blogy o svých zahraničních cestách, ať můžu číst cizí zkušenosti i já :-)
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen