Frankfurt není Německo

Co se vám vybaví, když se řekne Německo a Němci? Pominu-li druhou světovou válku a věci s ní spojené, tak mně se jako první vybaví slova jako pořádkumilovnost, ordnung, disciplína, byrokracie, dodržování pravidel, slušnost v jednání. Půl roku jsem strávila v Severním porýní - Vestfálsku, kde o přistěhovalce taky není nouze a přesto se všechna ta typicky německá pravidla dodržují. Ve tři hodiny v noci chodci stojí na přechodu, když svítí červená, i když široko daleko není vidět jediné auto. Po cyklostezkách se jezdí zásadně jen ve správném směru, i když to znamená, že někdy musíte přejít tři přechody, než se na ten svůj správný směr dostanete. V restauracích jsou milí podle hesla "Zákazník - náš pán". V autobuse se zásadně nevystupuje předními dveřmi, protože je na nich napsáno Kein Ausgang. Atd.
Ve Frankfurtu je všechno přesně naopak. Chodci přecházejí mimo přechody, chodí na červenou naprosto všude a vždy, je jedno, jak moc je daná silnice frekventovaná a že za nimi stojí policisté, do toho všeho troubí auta, prostě blázinec skoro jako v Řecku.
Cyklisté si taky hlavu moc nelámou, po které že straně to jedou a zda je to vůbec cyklostezka anebo pěší zóna a jestli jim na křižovatce svítí červená nebo zelená.
V autobuse se vystupuje všemi dveřmi, na nějaké Kein Ausgang se nehraje - nehrají na to pasažéři ani řidiči. Díky bohu.
Co mě překvapilo ale úplně nejvíc a co jsem si myslela, že se v NĚMECKU prostě NEMŮŽE stát, to byl včerejší zážitek v jedné restauraci. To bylo tak:
Po kurzu salsy jsme se rozhodli (já, ještě jedna Češka, Albánec a Američano-Němec), že se podíváme do centra a zajdeme si někde na nějaké pití. Albánec Va., který v Německu žije již osm let, rozhodl, že nás vezme do vyhlášeného frankfurtské podniku. Vypadalo to tam pěkně, navíc měli i terasu a vzhledem ke zdejším celkem teplým večerům a nocím, jsme se rozhodli, že posedíme venku. Objednali jsme si zdejší specialitu Apfelwein. Po chvilce nám slavný Apfelwein přinesli a Vendula poznamenala, že to je divné, že přeci v lístku je psáno, že to má být 0,25l a najednou před sebou máme půllitr. Když jsme na to upozornili číšníka, řekl nám, že to máme smůlu, že malé Apfelwein není. Je jenom velké a to stojí 4 Eura. Ale že protože už nám to donesl, tak to holt budeme muset vypít a zaplatit. Nějak si ale neuvědomil, že má čest s východoevropankama, které na dvě Eura hledí, s Američanem, který hledí na své principy a s Albáncem, který si rád dělá srandu z lidí. A tak jsme vypili sklenici jen do poloviny a řekli, že víc neplatíme. Na to číšník začal tropit hysterické scény, že nechceme platit, popadl Erica za rameno a táhnul ho někam do útrob podniku. Trochu jsem se bála, že už se s Ericem víckrát nesetkám. Naštěstí se ale přeci jen vrátil, vrátil se i číšník a že zavolá policisty. To jsme mu všichni svorně odkývali, že ano, to budeme jen rádi. Místo policistů ale zavolal šéfa, takového arabského bouchače v mikině a teplákách.
Arab: Tak o co tu jde?
Číšník: Oni nechtěj platit. Oni nechtěj platit. Oni nechtěj platit.
Eric: Chtěli jsme malé Apfelwein, on nám přinesl velké a když jsme mu říkali, že to nesouhlasí, tak s tím nic nedělal.
Číšník: Tak jste to vůbec neměli pít. Oni nechtějí platit. Oni nechtějí platit.
Arab: A kolik stojí to velké? (hledí do lístku, v lístku o velkém není ani čárka, číšník říká, že 4). Tak to uděláme na 3. Co pro vás znamená to jedno Euro? (na číšníka) Ty sis nevšiml, že ukazují na to malé? Tys jim neřekl, že malé není?
Číšník: Na to přece nekoukám, co mi kdo ukazuje. A to jsem jim neřekl, že malé není, oni měli přece sami říct, že nechtějí to velké. Oni nechtějí platit.
Arab: Vidíte, jedná se o nedorozumění. Vám ty tři Eura nic neudělají, ne? Před dámou byste neměli dělat takové scény. Příště musíte říct, že nechcete velké.

Prostě scéna jak hrom. Žádné omlouváme se, že jsme vám něco špatně přinesli, číšník udělal chybu, nic. Za jejich vlastní chybu chtěli volat policisty (škoda, že je nezavolali), číšník nám pak začal nadávat ve své rodné řeči (tak jsem mu česky taky něco pověděla), mě Arab jakožto ženu absolutně ignoroval a absolutně nikdo se nepozastavil nad tím, že v nápojovém lístku není o velkém Apfelwein ani čárka. Asi jim normálně tahle strategie vychází. My jsme se pak cestou domů náramně bavili, protože to celé bylo jako z nějakého špatného akčního filmu a navíc to bylo tak absurdní, navíc ještě při pomyšlení, že jsme v zemi, kde má být heslo "Ordnung muss sein" svaté. Ale jedno je nám jasné. Arab ani číšník už nás tam nikdy neuvidí. A neuvidí tam ani naše kamarády, kterým budeme jistě vyprávět. Takže až budete ve Frankfurtu, restauraci/baru Helium se obloukem vyhněte.