Příliš stará prodavačka

Je to můj třetí den v tomhle německém velkoměstě, všechny veledůležité byrokratické záležitosti mám snad již za sebou (jen tak pro zajímavost, na městském úřadě mají pána, jehož pracovní náplní je jen a pouze to, že za vás zmáčkne tlačítko a podá vám pořadové číslo), a tak se vydávám na nákupy. Byť je můj pokoj na zdejší koleji asi tak o 300% hezčí než býval ten na Větrníku, přeci jen je potřeba ho nějak zabydlet. Čili tu nakouknu do Woolworthu, tu do Ihr Platz a zvědavost mě zavane i do takového nějakého "pounďáku", neboli Euroshopu, neboli "vše za 39". Pravda, u poloviny věcí vůbec netuším, k čemu by měly sloužit, zda zdobit místnost nebo odstrašovat návštěvy, kýžené háčky na ručníky ale mají přeci jen o něco levnější než jinde, a tak si je vezmu a postavím se do fronty u pokladny. A jak už to tak bývá, když člověk pospíchá (já pospíchala na sraz se svou tutorkou), fronta se vůbec nehýbala. Důvodem bylo to, že dvojice mužů, evidentně cizinců (míchali němčinu s angličtinou a na barevné škále mého tatínka by měli něco kolem osmičky) nebyla spokojená s výkonem prodavačky, že prý jim tam namarkovala něco navíc. A prodavačka přivolala vedoucí prodejny, která zkonstatovala, že si pánové nemají na co stěžovat, že je vše v pořádku. Na což jí jeden z oné dvojice odpověděl: "Aber die Verkäuferin ist zu alt! Sie ist alt und frech! Es sollte jemand junger manchen!!" (Ale ta prodavačka je moc stará! Je stará a drzá! Měl by to dělat někdo mladší!!). A pak se fronta rozhýbala.